Žacléř > Žacléřské osady

Rýchory

Horská obec Rýchory se od ostatních obcí připojených k Žacléři liší. Vznikla sice ve stejnou dobu, tedy koncem 16. století, ale v důsledku mohutných lesních těžeb pro potřeby dolů v Kutné Hoře. Dřevaři se po ukončení těžby dřeva v horských polohách usadili natrvalo a přeměnili lesní mýta na luční enklávy. Od založení obec církevně, správně a v nejstarších dobách i hospodářsky, patřila k pozvolna vznikajícímu panství Maršov. Vedle samotné osady vzniklo na izolovaných místech několik lučních enkláv s vyloženě horským charakterem hospodaření i staveb. Jsou to například Sněžné domky, zaniklý Rýchorský dvůr (Rehorn Vorwerk) i lokalita Rýchorského kříže, která se pravděpodobně až pozdějším rozšířením luk spojila s osadou Rýchory. Dnes je od ní opět oddělena pásem zalesněné zemědělské půdy. Odlišný je oproti ostatním žacléřským obcím i způsob zástavby Rýchor. Jednotlivé domy stojí totiž uprostřed lučních parcel, a proto nerespektují žádný řád. Stejně jako horské osady v horním povodí řeky Úpy domy netvoří žádné linie ani skupiny. Teprve s masovějším rozvojem turistiky a cestovního ruchu na přelomu 19. a 20. století byly v obci Rýchory postaveny nadstandardní objekty. Už v roce 1892 byla na hlavním Rýchorském hřebeni postavena Maxovka (Maxhütte, zaniklé čp. 52) s hostincem pro čtyřicet lidí. Původní stavba bez pozdějších přístaveb byla architektonicky velmi zajímavým objektem, ale pro zchátralý stav byla po roce 1956 zbořena. Hned vedle byla v roce 1929 dokončena Rýchorská bouda čp. 53 s hostincem i ubytovnou. Tu v roce 1985 Správa KRNAP přestavěla na ekologické školicí středisko s omezeným pasantním prodejem. V roce 1930 byl postaven penzion Ozón (Quintenmühle, čp. 21) s mansardovou střechou a kamennou fasádou prvního nadzemního podlaží. I v současnosti je návštěníky celoročně využíván.

Vízov

Stejný charakter jako Rýchory má osada Vízov, která je od počátku, právě na rozdíl od osady Rýchory, součástí katastrálního území Žacléř. Zdejší objekty řadíme mezi východokrkonošské horské chalupy, ovšem vliv sousedních obcí se projevil u několika objektů přítomností drobných prvků selského stavení. Z rekreační architektury stojí za zmínku horský hostinec Hubertus ve Vízově čp. 9 z roku 1932, dnes v soukromém vlastnictví.

Prkenný Důl

Stavebně historický vývoj Prkenného Dolu je velmi jednoduchý, když v nepříliš husté linii podél Sněžného potoka od 16. století vznikaly jednotlivé stavební parcely s chalupami a selskými usedlostmi. Vodní pohon, jediný ve městě Žacléři, dal možnost vzniku mlýnu a dalších drobných průmyslových objektů, které postupně zanikly. Stavebně zajímavým objektem je hostinec čp. 18 s pěkně provedeným předním sedlovým vikýřem a přistavěným sálem. Dnes slouží jako restaurace a penzion. Naproti tomuto domu stojí zajímavá sakrální stavba – kaplička sv. Anny – postavená v roce 1843. Pro pozoruhodné řešení střechy je právem kulturní památkou.

Vernířovice

Výhradně zemědělská obec Vernířovice ležela mezi obcemi Babí a Prkenný Důl. Až do roku 1848 Vernířovice patřily k Babí a tím pod Trutnov, od tohoto času pod správu obce Prkenný Důl a tím pod Žacléř. Po roce 1945 bylo všech 15 domů zbořeno a lokalita dnes téměř zarostla vzrostlou zelení. Po r. 2000 zde byly postaveny rekreační chalupy.

Bobr

Kolonizace v 16. století podpořila vznik dalších obcí na Žacléřsku. Podle úřední listiny sepsané dědici majetku Kryštofa Gendorfa 4. července 1565 byla právě v tu dobu založena nová ves Bobr. Již dříve (1561) byla v Bobru zmiňovaná sklárna založená Gendorfem, která asi v 17. století zanikla. Urbář panství Žacléř v roce 1647 uvádí 21 domů ve Středním a Dolním Bobru. V době očíslování domů v roce 1771 bylo 57 domů, kdy se zástavba rozšířila i do Horního Bobru. Po dlouhá staletí byly v obci jen chalupy a selská stavení. Novodobou historii sklárny v Bobru začal majitel panství Karel Půlpán Ritter v roce 1846. Hlavní rozvoj sklárny je spojen se jménem Augustin Breit, který postupně podnik rozšiřoval a stavěl další doprovodné objekty, které vytvořily zcela novou část Žacléře, dnešní ulici Boberskou. Sklárna ukončila provoz během hospodářské krize v roce 1933.

Černá Voda

Obec Černá Voda se vyvíjela podobně jako Bobr. Vznikla pravděpodobně také v 16. století při německé kolonizaci Čech, ale zástavba nedosáhla nikdy takového stupně, jako v sousedním Bobru. Typické pro obec jsou jednotlivé domy nebo malé skupiny domů jako například u Růžového paloučku, ten nám připomíná odchod J.A.Komenského do polského Lešna v roce 1628. Na staré cestě do Slezska stojí ještě pomníček připomínající slezské války a zrestaurovaná socha sv. Anny. V lokalitě „Na Burgu“ stojí kruhová kamenná stavba, torzo pece na pálení vápna.